Základní baristický kurz

Já a kafe je příběh sám o sobě. Na střední, kdy jsem začala kafčo pít, jsem nevypila nic jiného než 3v1 z pytlíku 😀 a to jednou za čas. Po pár letech jsem se trošku zlepšila (ale jen trošku) a následných x let jsem pila jen latté s hromadou cukru. Vedlo karamelové a vanilkové, doplněné dortíkem. Možná spíš než o to kafe, šlo o atmosféru kaváren a setkání s přáteli. Dneska kafe s mlékem vypiju, ale nejvíc si pochutnám na kvalitní „čisté“ kávě a k tomu, abych si kafčo užila už dávno dortík nepotřebuju (ale to rozhodně neznamená, že si občas nějaký s chutí nedám). Káva, rituál návštěvy kaváren s přáteli, společně s pohybem, patří mezi mé závislosti. Párkrát ročně udělám výjimku a běžím do Starbucks na dýňové nebo perníčkové latté. To je srdcovka, která mě ještě nepřestala bavit. A možná tě překvapí, že jednou z mých oblíbených kaváren je také Starbucks. To skoro nekonečné americano má tak trošku tradici. Mám ho spojené s návštěvami Prahy a studiem vejšky. Ale zpátky ke kurzu :).

Baristické kurzy jsem sledovala asi poslední dva roky a furt se nemohla rozhodnout, který bude TEN, který chci absolvovat. Hledala jsem kurz, který mě zasvětí do tajů přípravy espressa a alternativních příprav kávy. Nakonec jsem k 29. narozeninám loni v létě dostala baristický kurz do Norbeans. Jednalo se základní baristický kurz. A musím říct, že jsem měla neskutečnou radost. Jednak Nordbeans mám moc ráda a jednak, to vyřešilo moje dilema. Od té doby, co máme v Jičíně Všehochuť (o té ještě uslyšíte), tak jsem si kávu z Nordbeans zamilovala. Dlouho jsme ladili termíny, původní termín byl myslím někde v listopadu, ale toho jsem se nemohla zúčastnit, tak jsem kurz musela posunout.

První co, je třeba říct, že nejsem žádná odbornice a raději si dám nicmoc kafe, než žádné kafe. Na kávě hodnotím prostě jen jestli mi chutná nebo nechutná. Jednoduché. A zase není tolik míst, kde bych řekla, wau tohle kafe mě teda dostalo. Tak jsem byla hrozně zvědavá a natěšená, co kurz přinese. Hodinová dotace kurzu jsou 4 hodiny a konal se přítom v kavárně v Liberci.

Začátkem února jsem dorazila do Liberce a celá natěšená stepovala pár minut před otevření před kavárnou. Atmosféra a styl do kterého je celá kavárna „laděná“ mi hrozně sedí a musím říct, že se tam cítím hrozně dobře. Je to místo, kde si dovedu představit i otevřít noťas a pracovat, stejně jako jen tak relaxovat na skvělou kávou.

Jen chvilku před začátkem kurzu.

Na kurz jsme celkem dorazili 4. Což se ukázalo jako naprosto ideální počet. Na vybavování moc nebyl prostor, ale láska ke kávě a chuť se něco naučit, nás hodně spojovala. Barista Petr se nás hned po otevření kavárny ujal a odvedl si nás do místnosti určené ke školení. Nafasovali papír na poznámky, vodu (později se hodně hodila) a čestné místo. A mohlo se začít.

První část kurzu byla o historii kávy, pražení, druzích kávy a doplněná o spoustu dalších zajímavých informací. Moc často nevydržím v klidu sedět a poslouchat bez nějaké další činnosti, ale tady jsem seděla a poctivě se snažila pochytit všechny ty zajímavé informace a mít, co nejvíc poznámek, abych si je třeba někdy mohla přečíst (už je to měsíc a upřímně vůbec netuším, kam jsem je založila, ale ony se zase objeví :D)

Po takové vyprávěcí části nás čekala exkurze do pražírny. Z toho mám ohromný zážitek. Neskutečně moc vůní, pytle s kávovými zrny…byla jsem nadšená a kdyby mě tam někdo zavřel na x dní mezi zrnka kávy a všechny ty stroje, tak bych neměla vůbec nic proti. V době, kdy jsme šmejdili po pražírně, tak se baristé z Nordbeans připravovali na soutěž Barista roku 2020, tak jsme je zrovna trošku vyrušili při tréninku.

Na tomto fešákovi jsme trénovali.

Informací už jsme měli plnou hlavu a nastal čas přévést vše do praxe. Vrátili jsme se do školící místnosti, kde byl nachystaný mlýnek a kávovar. Kdybych v tu dobu tušila, že mě čeká vlastně asi jeden z nejhorších kávových zážitků, tak bych tak natěšená asi nebyla :D. Postupně každý z nás dle instrukcí vytvořil „chybně připravené“ espresso. První ochutnaný šálek mi zůstal na jazyku ještě hodně dlouho. A říkala jsem si, že ještě pár ochutnávek a kafe jsem pila naposledy. Díky bohu za připravenou vodu:D. Ale po pár ochutnávkách (propláchnutými spoustou vody) jsme se propracovali už do fáze, kdy byla budoucnost mě a kafe zachráněna (o fous). Ze své první dobře připravené kávy jsem nadšená ještě teď. A byla to neskutečně velká zkušenost. Asi jsem měla tendence odsoudit pražírny či značky kávy, jen kvůli tomu, že nebyla dobře připravená. Jako všemu, co člověk dělá, tak u kávy platí dvojnásob, že ta péče a preciznost přípravy, je neskutečně znát.

Podextrahovaná a přeextrahovaná káva…aneb boření mýtů o kávě.

Během zkoušení přípravy jsme dlouho ladili extrakci pomocí 4 parametrů: množství kávy, hrubosti mletí, tlaku vody a tlaku upěchování. Barista Petr nám na zkoušení vybral skvělou kávu s ovocnými tóny, ale zrovna jsme se shodli, že ani v té nejlepší přípravě, to nebyla káva, kterou bychom považovali za top. Tak se nad námi slitoval a nakonec přiběhl s jiným druhem kávy a musím říct, že ač se nejednalo o nejvyšší řadu (jako ta původní), tak jsme si pochutnali víc.

Tady ta chemie nefungovala, bohužel.

Čas letěl jako voda a najednou byla před námi poslední část. Zkouška latté a vytvoření „obrázku“ pomocí mléčné pěny. Ono to na videích vypadá poměrně jednoduše, ale realita asi záleží na šikovnosti. A přirozený talent tedy nejsem :D. V tomhle ohledu mám tedy hodně velké rezervy a prostor k tréninku. Srdíčko se mi podařilo vykreslit jen díky tomu, že mi s tím pomohl Petr, jinak by rozhodně nevypadalo ani takhle. Ale tak první pokus. I tak jsem z něj měla hroznou radost. A už jsem se těšila, jak budu na prvních návštěvách v bytě trénovat. V tu dobu jsem netušila, že se mi ty návštěvy vliv karantény, posunou a trénink bude muset počkat.

První pokus. Chce to trénink, ale mám z něj radost 🙂

A to byla poslední část, pak už jsme se jen odebrali zpátky do kavárny, kde jsme s baristy vybírali kávu, kterou si odvezeme domů. Byla jsem hrozně zvědavá, jestli je vůbec možné, aby někdo podle pár informací (a ne úplně přesných), dokázal vybrat. A dostala jsem tip na dvě kávy. A už je mám obě dvě ozkoušené a sedly naprosto neskutečně. Úžasné, když pak vidíte, že jsou lidé na svém místě, práce je baví a dělají ji dobře. To jsou místa, na která se hrozně ráda vracím. A Nordbeans mezi tato místa bezesporu patří.

Nakonec zvítězila řada Sweet city coffee – Nikaraqua a Honduras
Tohle přesně stačí k tomu, abych měla úsměv na rtech.

Tak doufám, že máte trošku představu, jak kurz probíhá, pokud nad tím jen trošku přemýšlíte, tak určitě za mě velké doporučení. A nebo si udělejte výlet do Liberce a užijte si atmosféru téhle stylové kavárny. A nezapomeň mi dát vědět, jestli tě článek zaujal a nebo jakou zkušenost máš s Nordbeans.

Tak ahoj, A.

P.S.: pokud tě káva to zajímá a baví, tak mrkni na web https://www.nordbeans.cz/, je tam spousta věcí i kávě, eshop, nabídka kurzů atd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *