Life update 2020

Co najdeš v dnešním článku? 🙂

  • Novinky z mého života
  • Změny na blogu
  • Změny v jídelníčku
  • Cíle a předsevzetí na rok 2020

„Milý deníčku“

Je to vlastně už rok, co jsem si splnila jeden ze snů, a to dodělat si školu a před zkrácené příjmení přidat titul Ing. Za ten rok se, jak už víte, změnilo spousta věcí (viz starší články), a aby to bylo zajímavější, tak se vracím ke svému příjmení za svobodna.

Poslední článek jsem psala těsně po poslední kontrole v nemocnici a od té doby uběhla už nějaká doba. Návrat ke cvičení a všem aktivitám byl hodně radostný a musím uznat, že jsem to své nadšení nedokázala ukorigovat a k tělu se nechovala moc dobře. Pauza byla poměrně dlouhá a měla jsem pocit, že bych měla všechno dohnat. Ale ono si tělo našlo cestu, jak mě zabrzdit a skoro 2 měsíce jsem s naštípnutou kostí na nártu nemohla téměř nic. A nemohla jsem se dočkat roku 2020. Nemyslím si, že by bylo nutný se tak upínat k dalšímu roku, ale asi jsem v tu dobu prostě potřebovala mít nějaký záchytný bod a těšit se na ty nové začátky. A mimo začátků i vnitřně uzavřít pár kapitol.

Těsně před koncem roku jsem našla byt snů. Po asi 8 prohlídkách, jsem začínala být unavená z hledání „ideálního bytu“a nakonec jsem si říkala, že si snad i časem zvyknu na bydlení s mamkou (a mamce jsem moc vděčná za to, že svůj vybavený byt celý překopala, abych se tam s tunou svých krámů vešla). A jak to tak bývá, když už jsem si říkala, že mě stěhování jen tak nečeká (znáte to, jakmile už člověk zlomí nad něčím hůl, tak se věci kolikrát konečně pohnou správným směrem), tak se objevil byt, u kterého jsem měla pocit, že to je TEN byt, který nutně „potřebuju“. Už jsem tak trochu zkušeně měla připravené otázky a když všechny odpovědi byly dle mých představ, tak nebylo co řešit a ani jsem nepotřebovala čas na rozmyšlenou. Do teď si pamatuju na ten pocit, který jsem měla, když jsem tam vstoupila, prostě to nějakým způsobem fungovalo. Argumentem na nákup malého bytu bylo zejména, že se ke mě nikdo další nevejde a budu si moc v klidu srovnat život (k tomu se ještě dostaneme :D).

V tu dobu do plánovaného stěhování zbývalo asi 95 dní. Znáte ten pocit, že se na něco/někoho těšíte a máte pocit, že čas vůbec neutíká a nedočkáte se? No tak to bylo přesně ono. Vytvořila jsem si škrtací „kalendář“ s počtem dní zbývajících do stěhování, nákresy místností a popisem nábytku a spotřebičů a ve volných chvílích jsem „ztrácela čas“ na Pinterestu a vylepšováním mých návrhů. Měla jsem milion věcí, které jsem chtěla stihnout do té doby vyrobit, jen aby to trošku utíkalo. Možná kdybych v tu dobu nemarodila s tím nártem, tak bych na tyhle blbosti neměla čas, ale měla jsem radost, že se můžu těšit na něco, co mi dává smysl.

Jak už jsem naznačila, tak jsem si hnedka na začátku prosince vlivem velkého nadšení přetížila nárt, špatně šlápla a nalomila si kostičku vedoucí od prostředníčku :D. Hodně mi to zkazilo náladu a zlomila jsem nad rokem 2019 (jako kdyby to byla jeho vina :D) hůl. Konec roku a období Vánoc nepatřilo mezi nejradostnější období. Jen díky skvělým lidem kolem mě, to uteklo jako voda. A jelikož jsem byla v tomhle období neskutečně protivná a osud měl slitování s mým okolím, postavil mi do cesty Petra. Pokud dostanu svolení, tak tu naši story pustím do světa 😀 No v tomhle ohledu si rok 2019 hodně napravil reputaci. Snad mu to 2020 nepokazí, ale to kdyby člověk věděl, tak by to nebyla žádná zábava :). Ale loňský rok byl dostatečným důkazem, že je lepší žít tady a teď a užívat si každého dne. Tak jsem moc ráda, že na to nejsem sama.

Změny na blogu

Velkou otázkou bylo, co bude s blogem. Vrátit se k psaní bylo jak živá voda a jsem neskutečně vděčná, že se blog dal obnovit. Když jsem ho před rokem rušila, vůbec by mě nenapadlo, jak mě to bude neskutečně chybět. Takže na podzim už mi bylo jasné, že se k blogování chci vrátit, ale potřebovala jsem trošku čas se zase trošku hodit do pohody a dát všemu řád.

Společně s kamarádkou a kolegyní Pájou (doporučuju mrknout na její cestovatelský blog zde) jsme se rozhodly, že budeme přidávat články trošku častěji. Moje frekvence (co si budem povídat) nebyla poslední dobou nijak ohromující.

Nově bych ráda přidávala 2 články týdně. Jeden bude s vybraným receptem a jeden bude takový trošku víc „ze života“. Nerada bych, aby se z blogu, který primárně vznikl jako archiv receptů, stal deníček. Ale občas se ráda podělím, co je nového.

Receptů chci určitě přidat víc, zjistila jsem, že jich mám víc v konceptech, než zveřejněných a to je trošku smutné :D. Ale pokusím se dohnat ty resty. I mě pak nebaví dohledávat v šuplíku zmačkané papíry s úspěšnými (i méně) pokusy:D.

Další a pro tentokrát posledním cílem je trošku vyladit vzhled, ale zase to nebudu přehánět, poslední „ladění“ znamenalo, že jsem rozhodila celou šablonu a horko těžko nastavovala původní vzhled. Pokud si najdete chvilku a dáte mi vědět, jak vám vyhovuje rozložení stránky nebo třídění, tak budu moc ráda za zpětnou vazbu. Čím víc názorů, tím líp :). A jelikož se znám, že dotahování více věcí najednou není úplně moje přednost, tak pro začátek se zaměřím na pravidelnost a postupně vyladím vzhled.

Změny v jídelníčku

Se změnami na blogu je i ruku v ruce změna v mém jídle. Jak to říct nejjednodušeji. Možná, že označení „bez nálepek“ je nejvýstižnější. Upřímně už mě unavuje škatulkování. Tohle je lowcarb, tohle je paleo…Když jíš lowcarb, tak nemůžeš banán. Vážně to někomu dává smysl vyřazovat i základní potraviny?

Whole30 byl pro mě vždycky takový bezpečný přístav, kdy jsem věděla, že se cejtím dobře. Tělo bylo naprosto spokojené a ve spojení se sportem to bylo vlastně ideální. Ale co se týče běžného provozu, zkoušení nových receptů, pečení a návštěvy restaurací, už je to trošku horší. A to jsou věci, které mám hrozně ráda a nechci se jich vzdávat.

Takže aktuálně žádný extrém, vaření, pečení a tvoření z kvalitních základních surovin, i recepty budou tím pádem různorodější a možná i tak trošku přívětivější pro všechny, kdo to jídlo nechtěj tak moc hrotit (schvaluju:D). A naštěstí mám rodinu, která ochotně testuje všechny pokusy, což je ta největší výhra.

Snad vám tenhle „lidský“ přístup bude dávat smysl stejně jako mě. Již během ledna jsem jídlo začala zase více monitorovat a na Instagramu v příběhu můžete často narazit na celodenní jídelníček nebo zajímavé recepty (k téhle příležitosti jsem na profilu přidala archiv příběhů s recepty). A to monitorování mě alespoň donutí to jídlo hezky nandat :D. V práci když si chystám snídani tak moje kolegyňka hnedka pozná, kdy mám snídani v plánu nafotit a kdy ne. A co si budeme povídat, jíme i očima, že jo :).

Předsevzetí a cíle na 2020

Na konci roku jsem připravovala samostatný článek, dokonce jich možná bylo i víc, ale ten poslední jsem těstě před plánovaným publikováním raději smazala, abych vás ušetřila ubrečeného článku. Už jste asi pochopili (a nebo ze starších článků pamatujete), že 2019 bych pro mě rokem velkých změn a nebudu se opakovat s analýzou, abych náhodou nesklouzla ke fňukání, jak je ten život nefér :D.

Poslední roky jsem narazila na lidi, kteří začátek dalšího roku vůbec neřeší a pak na ty, kteří (stejně jako já) berou vstup do nového roku jako koktejl nových zážitků, cílů a příležitostí se zlepšit. Letos jsem teda k papíru a tužce sedla až na konci ledna, ale tak lepší než vůbec. Takže pokud jste to ještě neudělali, nic není ztraceno. Půlka února může bejt stejně zlomové datum jako konec prosince :). Nakonec jsem začala tím, že jsem se ohlédla za rokem 2019 a na první stránku diáře si napsala 5 bodů, co mi 2019 přinesl. Na negativa nebylo místo.

Rok 2019 mě naučil:

  • velké samostatnosti,
  • že dobré vztahy nejsou samozřejmost,
  • spěchat se nevyplácí – všechno má svůj čas,
  • zdraví je vždycky na prvním místě,
  • a že umět říkat NE může být dost užitečné.

S posledním bodem souvisí i můj tip. V roce 2019 jsem začala sledovat pár lidí na YT, ale postupem času jsem spíš přišla na chuť podcastům. A jeden z posledních podcastů na který jsem se těšila (a neskutečně dlouho se k němu nemohla dostat), byl starší podcast o Zuzky – Jak říkat ne a necítit se provinile, tady se přiznám, že to je pro mě trošku vyšší dívčí. Říkat NE mi fakt nikdy moc nešlo a pro všechny jsem vždycky chtěla být TA milá/hodná/sympatická/oblíbená holka, která dělá všechno správně a ideálně jen to, čím se zavděčí úplně všem. No slyšíte, jaká to je blbost, že jo? Takže s tím jsem začala ještě v roce 2019. A jsem moc ráda, že se Zuzka dala na nahrávání podcastů, které mě osobně neskutečně baví :).

Ale mimo bilancování je taky fajn dát si nějaké nové cíle. Možná si rádi proplouváte životem a čekáte, co vám přinese… a možná třeba jako já hledáte nové příležitosti, výzvy a cesty, jak si ten život užívat zase o trošku víc. Můžete se inspirovat těmi, co jsem si dala já, a nebo si vymyslet vlastní, připevnit je na viditelné místo (já je mám vlepené v diáři hned za tím, co mi přinesl rok 2019) a občas se mrknout, jak se daří plnění.

Moje cíle pro rok 2020:

  • zaběhnout si půlmaraton
  • vrátit se do posilky
  • víc se orientovat na regeneraci
  • zjistit možnosti a reálnost fitness kurzu v letošním roce
  • zlepšení angličtiny a základy španělstiny
  • pracovat na skvělém vztahu s rodinou a partnerem
  • méně řešit jídlo (hodně těžké :D)
  • dotáhnout plánovaný vzhled a obsah blogu, Instagramu a facebookové stránky (tady bych potřebovala, aby měl den alespoň 72hodin)
  • cestovat a volný čas trávit efektivně sbíráním zážitků

Tak nakonec byl článek o dost delší, než jsem čekala. Ale ono toho bylo poměrně dost. Budu se těšit u příštího článku, tentokrát zas receptu. A vůbec jsem si neuvědomila, že vlastně začal suchý únor, znáte ho? Držíte? To mě hodně zajímá…. dejte vědět:).

Brzy ahoj, A.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *