Na startovní čáře…

Už jsem měla tolikrát rozepsaný další článek a pokaždé jsem ho smazala, protože nějak byla dobrá konstalace hvěz, abych ho dopsala. Na psaní musím mít náladu a „podmínky“. A ani jedno poslední dobou nebylo. Ale všechno to uteklo jako voda a najednou nastal čas „poslední“ oficiální kontroly v nemocnici a debata s lékaři, co bude dál. A určitě jsem chtěla sepsat update, jak to tedy vypadá.

Poslední měsíc byl jedno z nejnáročnějších období letošního roku. Zdravotně jsem to dost pocítila a vlastně až před pár dny jsem si dokázala přiznat, že jsem ty signály těla hodně přehlížela. Na stres tělo reagovalo dost nevybíravě, bolela mě hlava, byla jsem unavená, totálně demotivovaná a radu lékaře (po nafasování dalšího Algifenu), abych si vzala dovolenou, jela si někam odpočinout a dala si oraz, jsem si chtěla vzít k srdci, ale okolnosti tomu moc nepřáli. Vlastně mě nikdy nenapadlo, jak velkou roli může hrát v našem životě stres a co, to dokáže s tělem udělat.

Dobře mířené rady lékaře jsem si k srdci nevzala a následné ukončení vztahu a (další) stěhování moc na náladě nepřidalo. Ale byl to vlastně čas trošku se zamyslet a zaměřit se na sebe. Kdybych v tomhle období psala článek, tak by byl pravděpodobně hodně ufňukaný a úplně o ničem. Tak jsem si dala trošku na čas a teď můžu zpětně říct, že všechno mělo svůj důvod a je to tak dobře.

Poslední návštěva nemocnice

Na poslední kontrole v nemocnici a výsledcích to bohužel bylo trošku znát a nebyly tak dobré, jako ty předešlé. Důležité ale je, že vše hojí, jak má a tělo se dává do kupy. Jediné, co bylo znát byl stres, změny počasí a špatný spánek (v kombinaci tuplem nic moc). Kontrola byla nakonec opravdu poslední a aktuálně už jsem jen „v rukách“ svého obvodního lékaře. S poslední kontrolou přišla i určitá doporučení a omezení, ale největší výhra bylo schválení cvičení a možnost najet na režim pravidelných tréninků, se kterými jsem začala na jaře.

Už před kontrolou jsem pomalu zkoušela, jestli bude cvičení v pohodě a co si můžu „dovolit“. První týden byl hodně opratrný a ač jsem byla hrozně nadšená a moc jsem se těšila, tak jsem se snažila to nadšení brzdit, abych neskončila dřív, než bych mohla pořádně začít (to mi není moc podobné:)). Tak to bylo takové šolíchání, ale nějak se začít musí a zázraky nejdou na počkání, tak jsem se snažila být trpělivá. Teď už to jsou 3 týdny, co jsem najela na 3 pravidelné tréninky týdně ve fitku a musím říct, že zatím všechno dobré a moc si to užívám :). Pokud to takhle půjde dál, ráda bych si na jaře splnila jeden z dalších snů a po výživovém kurzu, bych ráda ještě trenérský kurz, ale to je furt ve hvězdách. Zatím jenom držím palce mojí Verče, která si v létě kurz dělala a už se nemůžu dočkat, až se zúčastním jejího tréninku. Kdyby to někoho zajímalo, mrkněte tady.

Takže věřím, že teď už nebude nic bránit tomu, abych se mohla naplno vrátit ke cvičení. A teď jsem si taky trošku pohrála s jídlem. Samostatný článek jídlo a já, je v procesu a myslím, že už konečně budu mít odvahu na to, aby mohl „jít ven“.

Jeden z prvních „pořádných“ tréninků a cesta „zpátky do formy“ 🙂

Byla jsem moc vděčná za poslední Whole30 (o kterém zbytek článků se pokusím dát dohromady co nejdříve) na které prostě nedám dopustit. Funguje pro mě jako takovej přístav, když toho mám hodně, nestíhám, nemám náladu… a teď mi hodně pomohlo, jinak bych bych asi snídala, obědvala a večeřela ty největší Milky Oreo :). Ale věřím, že všechno, ať lepší nebo horší, co se letos stalo, mělo nějaký smysl a je potřeba si z toho vzít zkušenosti, které se určitě budou hodit.

Doufám, že touhle poslední kontrolou budu moct monitorování mého uzdravování ukončit a zase zpátky se orientovat trošku víc na jídlo a pohyb. Moc děkuju za obrovskou podporu, za to jsem neskutečně ráda. Každý máme svoje problémy a starosti a moc děkuju, že i při těch svých jste si našli čas napsat, okomentovat, zajímat se. Díky!

Andy

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*