Co má stát se stane…

Kdybych se vrátila o rok zpátky v čase, tak bych sem psala, že jsem šťastná, protože mám vše, co jsem si vždycky přála. Abych byla konkrétnější tak jsem byla přes rok vdaná za chlapa, kterého jsem milovala, nastoupila jsem do nové práce, která mě neskutečně naplňovala. Znamela nové možnosti, příležitost a rozvoj v jazycích, který jsem si hrozně přála. S manželem jsme koupili byt snů v novostavbě s úžasnou obří terasou a jediné co mi ke štěstí chybělo, bylo dodělat si školu a vybudovat harmonickou rodinu. Zdálo se, že se vše ubírá správným směrem…

Asi už z kontextu vyplývá, že tahle idylka netrvala moc dlouho. Zatím nebudu zabíhat do detailů, co předcházelo konci téhle idylky. Na začátku února 2019 mě čekaly státnice a už v tu dobu jsem cítila, že náš vztah s manželem není jako býval. Dávala jsem vše za vinu tomu, že díky státnicím nemám na rodinu, domácnost a i přátelé téměř žádný čas. Největší motivací a cílem bylo úspěšně zvládnout státnice, přestěhovat se do nového úžasného bytu a zase začít normálně a spokojeně žít. Už jsem cítila, že by byl vhodný čas na rodinu, ale možná se jednalo o další cíl, kterou jsem si chtěla po státnicích splnit. Obecně jsou holky považovány za stvoření, které nedokáže být spokojené a jakmile se jim podaří něco, upnou se na něco dalšího. Jojo v tomhle se zpětně dost vidím:).

Vůbec jsem si neuvědomovala, že to, že s manželem nefungujeme jako dříve, nemusí být jen státnicemi, ale že nás nepojí pohled stejným směrem do budoucna a že každý chceme trošku něco jiného. Po státnicích jsme se měli stěhovat do nového bytu a v tu dobu mi manžel prozradil, že už se mnou není šťastný a že poznal ženu/holku se kterou šťastný je. Teď zpětně už to manželovi vlastně nemám ani za zlé.

Asi si dovedete představit, že zrovna tohle zjištění mi obrátilo život úplně naruby. Všechny jistoty a plány byly najednou pryč a díky tomu, že jsem měla za půlrok, který tomuto předcházel hodně pracovně i studijně hektický, v první chvíli jsem si myslela, že se jedná pouze o chvilkovou záležitost a že si potřebujeme od sebe odpočinout. Do nového bytu jsem se přestěhovala sama a s manželem jsme se dohodli, že budeme žít odděleně a časem uvidíme, jestli si budeme chybět nebo jestli nám bude odděleně lépe.

Náš vztah trval devět let a tím, že jsme byli manželé to bylo o trošku víc komplikovanější. Nejhorší byl asi nákup nábytku do nového bytu, který jsme absolvovali s manželem a měla jsem pocit, že po celé Ikee se promenádují zamilované dvojice a vrkají na sebe mezi výběrem nábytku do svých hnízdeček lásky.

Nebudu nalhávat, že se jednalo o lehké období, nejen pro mě, ale pro nás oba. Po 9 letech jsme museli fungovat bez sebe, žít sami a srovnat se s myšlenkou možného rozvodu, což bylo zejména pro mě hodně náročné. Svatba pro mě hodně znamenala a za slibem „v dobrém i zlém“ jsem si stála a představa, že se po necelých dvou letech budu rozvádět mi přišla nejprve naprosto šílená. Nový byt byl úžasný a celý rok, kdy jsem chodila kontrolovat, jak stavba probíhá, jsem se těšila na den, kdy v něm budeme poprvé spát. O to těžší bylo první noc ulehnout sama na postel a přiznat si, že ne všechny sny se člověku poštěstí zrealizovat

Ale tyhle zkušenosti člověk dokáže ocenit až časem. Čas bohužel ukázal to, že fungování samostatně byl dobrý nápad a my jsme najednou zjistili, že se nám dýchá lépe. Po měsící a půl (pokud se nepletu) bydlení odděleně a minimálního kontakt, jsme se rozhodli, že by bylo dobré sejít se a posdílet společně pocity z celé situace. Osud se ke mě v tu dobu zachoval dost nevyzpytatelně. Měla jsem jít s kamarádkou na výlet, ale bohužel se jí to na poslední chvíli nehodilo. Nakonec se mi úplnou náhodou ke mě a mému pejskovi Ichimu (shiba inu) přidal kamarád. Ani ve snu by mě nanapadlo, jak by mohl dopadnout takovýhle spontánní výlet a byla jsem na jednu stranu ráda, že jsem mohla vyměnit mé úžasné obětavé kamarádky za kluka, který neměl ponětí, co se v mém život odehrává a užít si pohodový výlet.

Vůbec mě nanapadlo, že tohle jedno odpoledne bude mít tak zásadní vliv na spoustu dalších věcí a že můj život se zase otočí o 180 stupňů a bude všechno úplně jinak než jsem si naplánovala….Asi špatně plánuji, že mi ty mé plány moc nevycházejí 🙂

1 Komentář

  1. Tohle je tak napínavé. Ale líbí se mi tvůj čistý a reálný úhel pohledu. Když to čtu mám pocit, že mi to vypravis doopravdy. Jsem rada, ze už raději tolik neplánuji a ty mě v tom utvrzuješ😊

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*