Asi pětkrát jsem tenhle článek začala psát a zase smazala. Pořád to nějak nebylo ono, pořád to tak nějak nebylo odrazem toho, co jsem měla na srdci. Proto to tak dlouho trvalo, než si článek můžete přečíst. Občas je fajn nechat si myšlenky v klidu sednout a dát si prostor. Původně jsem chtěla psát o WHOLE30 každý týden, ale čas letěl tak rychle, že než jsem se nadála je tu dnešní den. Poslední dva dny programu. Možná si říkáte, že jsme mohla už počkat ty dva dny a napsat článek až po skončení, ale taky by se mohlo stát, že už se žádného nedočkáte:D. Ani nevíte kolik článků je v konceptu a čeká na dokončení, třeba si je budete jednou budete moci přečíst a nebo skončí v napořád v konceptu :)))
Zpátky k WHOLE30. V předešlém článku jste si mohli přečíst pár slov o programu. Pokud jste nezaregistrovali, mrkněte zde. Zkusím vám trošku popsat svoje pocity z programu. Předešlý článek jsem psala chvilku po skončení prvního týden, jak jsem psala, tak motivace a nadšení udělá hodně. A jak to vypadalo dál?
2. týden a obecně k dalším týdnům
Po prvním rozhecovaném týdnu, kdyby má člověk pocit, že by zbořil vše co se mu postaví do cesty přichází trošičku vystřízlivění. Počáteční euforie lehce klesá :D. Teď možná čekáte, že začnu fňukat, že po prvním nadšením je to hrozné, můžu jíst jen vajíčka, maso, zeleninu, trochu ovoce a ořechy. Až na mírné výkyvy energie můžu říct, že mi strava absolutně seděla. Vzpomněla jsem si na Cukrdetox (absolvovaný začátkem letošního roku), jak mi bylo fajn a vůbec mi nešlo do hlavy, jak jsem na to mohla zapomenout.
Vajíčka k snídani se staly naprostou samozřejmostí, dokonce se na ně každé ráno těším. Na začátku programu jsem hledala varianty toho, co budu snídat, že přece nemůžu jíst 30 dní vajíčka. No tak samozřejmě bych nemusela, jsou i jiné varianty (jednou jsem měla tuňáka a jednou masový špíz), ale já jsem opravdu každý den na ta vařená vejce těšila. Jediná věc, která mě na tom vadí, je loupání skořápek :D, to je věc, kterou upřímně nesnáším. Hodně mě překvapilo, že oproti snídaním z vloček jsem vůbec neměla celé dopoledne potřebu jíst. Když se blížila doba, kdy jsem měla obvykle svačit, připadala jsem si stále příjemně plná a dala jsem si jen milované kafe.
V druhému týdnu se začaly trošku projevovat výkyvy energie. Některé dny jsem byla unavenější a některé dny jsem byla naopak nabitá energií. Koncem 2. týdne na mě padla docela únava, tak jsem si udělala čas na sebe a nic nehrotit.
Vlastně za celou dobu programu nemůžu říct, že bych měla chuť na nějakou konkrétní potravinu nebo jídlo. Největším překvapení pro mě je, že když se blíží čas jídla, nemám žádné chutě nebo vlčí hlad, nemám problém s jídlem počkat třeba hodinu. Před programem jsem se na každé jídlo těšila a měla jsem pocit, že když se nenajím přesně, plácnu ve tři, tak budu mít hlad a prostě bude všechno špatně. Teď ve dnech kdy nesportuji, jím 3x denně a v „aktivní“ dny přidávám ještě jedno jídlo, které rozdělím na předtréninkovou část a potréninkovou část. Tohle bylo pro mě na celém W30 nejtěžší – poskládat tyto jídla dle pravidel a samozřejmě, jako celý program, to bylo úplně obráceně, než na co jsem byla zvyklá.
Co se týče oběda – oblíbila jsem si kvalitní hovězí/krůtí mleté maso. Nejedla jsem ho denně, ale osvědčilo se mi nejvíce. A na lososa nedám dopustit, toho jsem zbožňovala ještě před W30, ale teď jsem se snažila myslet na to, abych ho doma měla častěji. K tomu samozřejmě hromada zeleniny, zdravé tuky, kousek ovoce a oříšky jako dezert. Možná to zní trošku jako nuda a jednotvárně – maso, zelenina, ovoce a ořechy, ale po brouzdání na internetu jsem objevila takových zajímavých kombinací, které by mě ani nenapadli, že jsem byla hrozně ráda, že jsem se do toho dala.
Jak už jsem psala svačiny a jídlo kolem tréninků pro mě bylo nejkomplikovanější, nejčastěji jsem ho řešila vajíčky, batáty, mrkví a doplněné kokosovým olejem. Pro příště (ne ne rozhodně to nebylo moje poslední WHOLE30) bych tuhle část ráda vychytala.
No a poslední jídlo dne večeře – pro zjednodušení jsem většinou vařila večeři, kterou jsem následně měla další den k obědu. Můj manžel se mi smál, že masa spořádám víc než on, a to už je co říct, protože ho spořádá fakt hodně. Vzhledem k tomu, že jsem byla zvyklá nám oběma chystat jídla na dalších den, tak jsem se snažila vytvářet dost společného a manželovi třeba doplnit jídlo o přílohu a ubrat zeleninu.
3. týden
Po druhém týdnu jsem měla pocit, že to bude opravdu dlouhý měsíc. Je to všechno takové nové, je nutné číst každou etiketu a nebo se prostě smířit se základními surovinami a nesnažit se vymejšlet inovace. Mám dojem, že ve třetím týdnu se mi začala o dost lépe spát (a hlavně vstávat), doba spánku se nijak zvlášť nezměnila (cca 6-7 hodin), ale přišla jsem si odpočatější a vstávala jsem bez problémů. Co se týče energie, můžu říct, že byla po celý den poměrně stabilní, žádné utlumení po obědě, žádné dopolední zívání … Všechno bylo hrozně růžové a já už jsem přemýšlela, že tohle stravování budu držet napořád, jak je všechno super, nejlepší a prostě top:D.
4. týden
No a jak nám začal čtvrtý týden začalo to být těžší a těžší. Zažívání bezvadné, břicho splasklé, pleť lepší…ale najednou zahrála trošku roli psychika. Bylo pár situací, kdy jsem musela odmítnout jídlo nebo třeba alkohol na oslavách a z té sociální stránky mi to nebylo úplně příjemné. Byla jsem hrozně ráda, že v práci na mě brali ohledy a když mi něčím chtěli udělat radost, byli to oříšky nebo ovoce, za což jsem byla ohromně vděčná, protože tahle tichá podpora znamenala hrozně moc. Člověk měl v těchto situacích pocit, že se nerozhoduje úplně sám za sebe, ale vydržela jsem být relativně striktní a vlastně nejvíc se těším na konec programu na to, že se budu moci rozhodovat sama, jestli v té situaci si to chci dát nebo ne. Možná to bude stejné jako během W30 a stejně si ten alkohol nebo dort na oslavě nedám, ale budu mít pocit, že jsem si to rozhodla já, ale ne, že mi to říká nějaký program. Asi ve mě zbyla ještě trocha rebelství.
Relativně striktní….
Možná jste všimli tohoto magického slovního spojení. Nebudu vám nic nalhávat moje první W30 nebylo zdaleka dokonalé a našlo se zda i pár přešlapů. Nejednalo se o zakázané suroviny, ty jsem si naopak docela dobře (doufám) ohlídala, ale spíše načasování tréninkových jídel, nebo kombinace surovin, která nebyla z hlediska W30 vhodná.
Konec dobrý, všechno dobré?
Jak jsem psala na začátku, tenhle článek vznikl 2 dny před koncem W30, tím pádem finální zhodnocení (včetně vážení a měření) si nechám do příštího článku. Přece jenom dva dny jsou dva dny a může se stát leccos…. a teď si vzpomínám, že jsem slíbila, že přidám náhled do mého jídelníčku během W30, tak se pokusím polepšit a článek dodat :)) vše jsem se snažila poctivě dokumentovat a fotit, tak pokud nemáte tak úplně představu, tak určitě vydržte, nebo můžete mrknout na Instagram, kde jsem se snažila sem tam postovat nějakou fotku.
