Až možná s troškou lítosti jsem začala 6. týden, kdy jsem začala zase určité potraviny zpátky. Přišlo mi, že to strašně rychle utíká (během detoxu jsem měla zrovna zkouškové období a můžu říct, že když jsem nervózní před zkouškou, mám tendence něco jíst, ale v detoxu mi to nepřišlo tak hrozné, ale je možné, že to byl jen můj pocit). Zdálo se mi, že jsem pořád na začátku a najednou jsem měla za úkol už začít zařazovat zpět určité potraviny, zejména nízkofruktózové ovoce (povolené je kiwi, grep, borůvky a maliny). Tím, že se za celou dobu nejednalo o žádné trápení, přemáhání, omezování mi ten čas neskutečně utekl. Co se týče toho ovoce, moc se mi do toho nechtělo, vlastně jsem na něj ani neměla chuť (člověk si už pomalu nepamatuje chuť ovoce, tak mu to vlastně ani nepřijde). Hnedka první den jsem si udělala semínkovou kaši z ovesných vloček, chia, lnu, mandlového mléka a přidala hrst borůvek. Nebylo to špatné, ale žádný wau efekt se nekonal. Nebudu tu zase tvrdit, že mi borůvky vůbec nechutnaly :D, samozřejmě chutnaly, ale jen mi prostě nechyběly.
Celý tento týden jsem se snažila zařadit zpátky komplexní sacharidy a lehce (opravdu jen lehce) snížit tuky. Jídelníček byl téměř totožný jako v 2. a 3. týdnu, jen jsem si 3x v týdnu dala trošku čerstvého ovoce. V knížce se píše, že by člověk neměl usnout na vavřínech, že má pocit, že už cukr porazil a vůůůbec ho k životu nepotřebuje (samozřejmě, že jsem nebyla vyjímka). V šestém týdnu jsem už na mě začaly doléhat abstinenční příznaky (pravděpodobně), občas se objevili bolesti hlavy a asi dvakrát mě přepadla chuť na sladké, ale přisuzuji to i tomu, že jsem měla dostat menstruaci, tak to mohlo být i tím, ale využila jsem rad uvedených v knížce a nestačila jsem se divit. Autorka knihy uvádí, že chuť na sladké zažene kvalitní káva, moc jsem tomu nevěřila, ale je to opravdu tak, stačilo 1 espresso a chuť na sladkost byla pryč. Další radou bylo vyčistit si zuby, to jsem taky zkoušela a je pravda, že chuť také přešla, ale pokud nejste zrovna doma, tak je to poměrně nepraktická rada, to kafe je lepší varianta.
Tím, že jsem vařila více méně z pár surovin (co si budeme nalhávat, při „normálním stravování“ také nejíme každý den něco jiného, prostě jíme to, na co máme chuť), jsem občas ráda nakoukla do knížky na doporučované recepty. Knížka je plná skvělých receptů, tak mě bavilo experimentovat s novými chutěmi a kombinacemi běžných surovin. Za celou dobu cukrdetoxu jsem si hodně oblíbila kokosovou mouku (nejedná se o mletý kokos, nýbrž dužinu, která je zbavené většiny tuku a má vysoký obsah vlákniny a nízký obsah sacharidů). Pokud žijete ve větším městě, pravděpodobně nebudete mít s jejím sehnáním sebemenší problém, ale u nás v Jičíně jsem prošla všechny zdravé výživy a bez úspěchu, zachránila mě až jedna nejmenovaná síť drogérií. Kokosová mouka je sice dražší, ale za to při vaření stačí oproti třeba špaldové mouce přibližně 1/3, takže to vychází cenově téměř stejně. Možná se může na první pohled zdát, že v cukrdetoxu se používají dražší potraviny (kokosová mouka, oříšky, semínka, avokádo…), ale zase berte v potaz, že těch surovin nespotřebujete tolik a i tento aspekt mě zajímal a téměř žádný rozdíl oproti běžnému zdravějšímu stravování tam není.
Takže pryč s předsudky, že zdravé (potažmo i bezcukrové) stravování je otázkou peněz, nikoliv spíše otázkou priorit.
