Závislost na cukru není spojená jen s cukrem jako takovým (a potravinách přirozeně ho obsahujících – ovoce), ale závislost na cukru mohou podněcovat i jiné potraviny jako třeba obiloviny nebo potraviny obsahující lepek. Ve 4. a 5. týdnu detoxu bylo mým úkolem se těmto potravinám vyhnout. Z příloh jsem ponechala pouze superpotravinu quinou.
V těchto dvou týdnech by se mohly (měly) objevit první abstinenční příznaky. Nic takového jsem nezaznamenala, asi to bylo i tím, že jsem jako takový už před detoxem moc nejedla, tak to bylo zřejmě jednodušší, nebo to mohlo být také tím, že jsem zařadila opravdu dost tuků. Postupně jak člověk postupuje celým detoxikačním programem si uvědomuje v kolika potravinách denně cukr konzumuje (dle knížky je optimální množství přijatého cukru cca 6 lžiček – cca 24 g), schválně se zkuste zaměřit na etikety a jen tak mimochodem se podívat kolik cukru do sebe za den naházíte, hlavně z potravin do kterých by to člověk vůbec neřekl. Na etiketách nás zajímá především údaj – sacharidy – z toho cukry, sacharidy jako takové naše tělo potřebuje, cukr nikoliv. V případě jogurtů 4,7 g ve 100 g je laktóza, která je v rozumném množství v pohodě.
V tomhle období si člověk začíná hledat alternativy toho co běžně jedl a snaží se pozměnit věci, které měl rád a které mu chutnali do podoby vhodné v cukrdetoxu. Ani cukrdetox není důvodem, proč by člověk měl sedět doma a nemohl skočit třeba na jídlo někam do restaurace, jen je potřeba u toho trošku přemýšlet a případně se vyhnout jídlům, ze kterých nedokážete vydedukovat, co vlastně obsahují. Pro milovníky rozumného množství alkoholu je tu dobrá zpráva 1-2 skleničky vína či piva si klidně dejte, neobsahují totiž fruktózu, ale mějte na paměti, že se jedná o alkohol, který má špatný vliv na odbourávání tuků.
Co se týče mého jídelníčku, už jsem si na dost věcí zvykla, pečivo mi absolutně nechybělo, moje snídaně se skládala ze semínkových krekrů, vajíček, šunky, sýrů a zeleniny. Párkrát jsem si dopřála „sladkou snídani“ v podobně kaše z quinoi, chia, kakaa a ořechů. Svačinu dopolední jsem měla jen občas, zpravidla jsem neměla hlad ani chuť k jídlu, tak jsem to nelámala přes koleno. Když už jsem měla hlad upekla jsem si sušenky ze lna, kakaa, kokosového oleje a kokosové mouky. Sušenky byly hutné a stačily 2-3. Oběd byl dost podobný jako předchozí dny, ale snažila jsem se jíst více ryb (losos, treska), příloha byla již zmiňovaná quinoa (na 100 způsobů – muffiny, zapečená, se zeleninou, placky, noky, kaše…). Odpolední svačina byla poměrně velká – jogurt, spousta ořechů, kokosu a objevila jsem ve zdravé výživě i pufovanou quinou, tak jsem jí tam občas také přidala. V těchto dvou týdnech jsem měla takové polévkové období, dělala jsem si husté zeleninové polévky a k tomu jsem si dala semínkové krekry a maso/šunku/sýr/šmakouna.
Na tom 5. týdnu mi přišlo dost věcí jako samozřejmost, bylo mi dobře, jedla jsem samé dobroty a než abych si koupila v krámě něco s cukrem, raději jsem si dala tu práci a našla něco „vhodného“, po těchto situacích si člověk připadá i o dost silnější a sebevědomější, protože cukr je pro vás prostě cukr, nic zvláštního.
